Za historií kostela v Ratboři na Kolínsku

Ilustrační foto
Autor: Roman Šulc

Ratboř nedaleko Kolína se stala jedním z míst, kde se od března letošního roku natáčí celovečerní film What Happens at Night (Co se děje v noci), kde v režii Martina Scorseseho excelují hollywoodské hvězdy Leonardo DiCaprio a Jennifer Lawrence. Sama obec má ovšem velmi starou historii a může nabídnout celou řadu památek, jejichž poznání je daleko důležitější než nablýskané filmové pozlátko.

Kostel byl původně gotickou stavbou z počátku 14. století, která byla opakovaně ničena během několika válečných tažení. Už v roce 1402 ho vyplenilo vojsko císaře Zikmunda a během třicetileté války ho dokonce několikrát pobořila a vykradla švédská i saská vojska, která ve 30. a 40. letech 17. století drancovala celé Kolínsko. Opravy se zpustošený kostel dočkal v roce 1673, a to z iniciativy mladičké hraběnky Ludmily Františky z Lobkovic (v té době jí bylo 17 let), manželky tehdejšího majitele panství Ferdinanda Viléma Popela z Lobkovic.

A právě k ní a jejímu osobnímu kaplanovi P. Karlu Pistoriovi se váže choulostivá kapitola barokních dějin Ratboře. Pistorius byl po obnově místní fary ustanoven duchovním správcem obce a stal se ratbořským farářem.

Jeho postavení ovšem bylo velmi neobvyklé, neboť patřil k nejužšímu okruhu přátel hraběnky, v jejíž blízkosti se pohyboval prakticky nepřetržitě. Tato jejich mimořádná náklonnost se stala předmětem dobových řečí a církevních pochybností o přiměřenosti takového vztahu. Ačkoli neexistují důkazy o konkrétním provinění a žádné veřejné řízení se nekonalo, vše nasvědčuje tomu, že celá záležitost byla vyřešena tiše a bez publicity. Kolem roku 1693 byl Pistorius přinucen z Ratboře odejít a o jeho dalším působení ani osudu nemáme žádné informace. Jejich příběh dlouho žil v obci vlastním životem. Z počátku 18. století se v kostele dochovala na vnitřní zdi presbytáře za oltářem malba červenou rudkou, na které je zobrazena žena se zdůrazněnými vnadami a katolický kněz s biretem. Výjev má zcela evidentně sexuální podtext. Doplňují ho české i latinské citáty.

Přestavba kostela do dnešní pozdně barokní podoby se uskutečnila kolem roku 1770 nákladem majitelky Ratboře hraběnky Marie Karolíny Khevenhüllerové. V rámci úprav byla přistavěna i dnešní věž s cibulovou bání, vše pravděpodobně podle návrhu kolínského stavitele Františka Tomáše Jedličky nebo jeho mladšího syna Jana Antonína.

Interiér a okolí kostela

V interiéru kostela se dochovaly některé stavební detaily z gotické periody (zazděné okno a sedlový portálek do sakristie), zařízení ale pochází většinou z konce 19. století. Výjimkou je pouze oltářní obraz zavraždění sv. Václava z doby kolem roku 1770 od Václava Prokopa Kramolína nebo některého z jeho bratrů.

Před kostelem stojí nádherné barokní sousoší apoteózy sv. Jana Nepomuckého zhotovené neznámým mistrem z mušlového kutnohorského vápence v rozmezí let 1711–23 na objednávku hraběte Leopolda Ignáce Věžníka z Věžník, tehdejšího držitele panství. Zatímco v barokní hudbě byl kult sv. Jana Nepomuckého oslavován svatojánskými oratorii, ve veřejném prostoru se projevoval například podobnými sousošími jeho oslavení, zbožštění či vyvýšení (apoteózy). Dílo tvoří oblačná pyramida s postavičkami andílků, u jejíž paty dvojice velkých andělských efébů s rozevřenými křídly podpírá poklekávající postavu sv. Jana Nepomuckého, který v extázi pozdvihuje pravou rukou k nebesům kříž. Jelikož Jan z Nepomuku byl blahoslaven až 31. května 1721 a svatořečen dokonce až 19. března 1729, jedná se o jedno z časných zobrazení tohoto světce, jehož kult patřil k nejoblíbenějším projevům barokní zbožnosti v českých zemích v 18. století.

Text byl převzat ze Zpravodaje města Kolína se souhlasem vydavatele. Titulek a mezititulky jsou redakční.