Kolín z výšky. Jak vypadá město z nově otevřené zvonice?

Ilustrační foto
Autor: Zpravodaj města Kolína

Po znovuotevření láká zvonice na Bartolomějském návrší (Kolín) milovníky historie i turisty, kteří chtějí poznat Kolín z jiné perspektivy. Z jejího vrcholu se totiž otevírá jedinečný výhled na historické centrum, řeku Labe a okolní krajinu. Kromě něj si návštěvníci mohou prohlédnout také zvony, které dodnes připomínají staletou a často dramatickou minulost tohoto místa.

Pozdně gotická zvonice byla postavena na počátku 16. století pro dva zvony, které původně visely v severní věži chrámu sv. Bartoloměje, ale otřesy při zvonění narušovaly její statiku. Vlivem událostí, především několika požárů, pak docházelo k přestavbám. Nyní prošla zvonice rekonstrukcí a na začátku dubna se opět otevřela pro návštěvníky.

Komentované prohlídky probíhají každou celou hodinu, přičemž samostatný vstup není možný. Za padesát korun si proto kupuji vstupenku a chvilku čekám. Nejprve se s průvodkyní dostáváme do zvýšeného přízemí s vitrínami, v nichž jsou cenné předměty z majetku Římskokatolické farnosti Kolín. Vlastně jde o ideální místo, kde je vystavovat, klenutá místnost nejspíš už kdysi sloužila k ukládání cenností. Jako knihomolka oceňuji, že tu později, konkrétně ve druhé polovině 19. století, kolínský děkan Jan Svoboda založil první veřejně přístupnou knihovnu ve městě.

„Vstup je na vlastní riziko,“ upozorňuje mě průvodkyně, jakmile se chystáme k výstupu nahoru. Brzy chápu proč.

Stoupám po strmých dřevěných schodech a není to zrovna snadná cesta.

Naší první zastávkou je expozice s dvěma menšími zvony ze 16. století. O kousek výš se dostáváme ke zvonům se jmény Bartoloměj, Jan Pavel, Florián, Jan Křtitel a Prokop. Ty pocházejí z let 2000 až 2014, kdy byly vyrobeny v dílně Rudolfa Pernera v německém Pasově.

Další schody nás vedou do expozice, kde právě nyní probíhá výstava snímků významného kolínského rodáka Josefa Sudka. Tu ještě popíšu podrobněji na stránce, kterou Zpravodaj věnuje tipům a recenzím. „Tady nahoře býval byt,“ říká průvodkyně. Napadá mě, že bych nechtěla několikrát za den zdolávat strmé schody – ať už při obývání zvonice, nebo s návštěvníky.

Zlatým hřebem je vyhlídka, kde máme celé město a jeho okolí jako na dlani. Potom už nám nezbývá nic jiného než opatrně sejít dolů. Když ale chci průvodkyni poděkovat a odejít, překvapí mě. V rámci prohlídky se podíváme ještě do lapidária v suterénu. Uloženy jsou v něm původní architektonické prvky z chrámu. Nejvíc mě zaujme část kamenného kříže, který prý kdysi z chrámu spadl.

Když vycházím zpátky na Bartolomějské návrší, mám pocit, že jsem neprošla jen historickou stavbou, ale i několika staletími. Zvonice, která dlouho mlčela, dnes znovu vypráví svůj příběh – a stojí za to si ho poslechnout.

Text byl převzat ze Zpravodaje města Kolína se souhlasem vydavatele. Titulek je redakční.KOLÍN Z VÝŠKY