Řemeslníci v Kolíně opravují boty, oděvy i nábytek, jejich profese ale ohrožuje levné zboží

Ilustrační foto
Autor: Jana Bitalová, Zpravodaj...

Hodinář, švec, krejčová nebo čalouník. Profese, bez kterých se dříve běžný život neobešel, postupně ustupují levné výrobě a měnícím se návykům zákazníků. V Kolíně je sice stále najdeme, nicméně za deset nebo dvacet let už možná budou vzácností.

Řemesla mají v Kolíně dlouhou tradici. V archivech se dochovaly například artikule kolínského cechu ševců a hrnčířů z roku 1719. Významnou roli řemeslníci sehráli, když roku 1872 vznikla Řemeslnická beseda, která se zasloužila o založení městské knihovny. Řemeslo tehdy nebylo okrajovou službou, ale přirozenou součástí městského života. Lidé si věci nechávali vyrábět, upravovat a především opravovat. Dnes žijeme v době sériové výroby, internetových obchodů a levného zboží, které je mnohdy snazší vyhodit než opravit.

Technika místo mechaniky

Jedním z řemesel, u kterých je úbytek odborníků nejvýraznější, je hodinářství. Klasické hodinky postupně nahrazují chytrá zařízení. Hodinářství celorepublikově patří mezi řemeslné živnosti s nejnižším počtem oprávnění. Podle analýzy Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR jich v roce 2020 bylo evidováno 1015, ale na konci roku 2024 už jen 796.

„Před lety byli v Kolíně dva hodináři, dnes nám sem do obchodu přijíždí hodinář jednou týdně na pár hodin,“ popisuje Jan Hora, majitel zlatnictví v Pražské ulici. Během našeho povídání zrovna přicházejí dvě zákaznice s hodinkami. Obchodník považuje hodinářský trh za pokřivený a poukazuje na to, že řemeslníkům chybí potřebné součástky, aby vůbec mohli hodinky opravovat. Výrobci je prý dodávají jen autorizovaným servisům.

Švec pohádkovou postavou

Slovo švec si možná spojujeme s pohádkami nebo dílnou plnou kopyt, hřebíčků a kusů kůže. Současná opravna obuvi vypadá jinak, princip ale zůstává stejný: prodloužit věcem život. V Kolíně funguje například opravna Hazde Ely Mráčkové ve Školské ulici, která se toto řemeslo naučila na obuvnické škole ve Zruči nad Sázavou a jeho budoucnost vidí docela pozitivně. „Jsou měsíce, kdy je práce méně, ale jsou i měsíce, kdy nestíháme,“ prozrazuje. Opravuje boty drahé i levné a nejčastěji přitom jde o lepení. „Dnešní boty totiž nejsou tak kvalitní jako dřív. Lidé někdy zaplatí hlavně za značku, ale značkové boty se mohou rozbít stejně jako ty obyčejné.“

Právě na ševcovském řemesle je dobře vidět proměna našeho vztahu k věcem. Kvalitní kožené boty se vyplatilo opravovat opakovaně, u levnější sériové obuvi může cena opravy tvořit významnou část ceny nového páru. „Například menší lepení může stát kolem osmdesáti korun, na počkání kolem stovky. Záleží na rozsahu opravy. Pokud se lepí celé boty, vyjde to zhruba na sto sedmdesát korun,“ vypočítává Ela Mráčková.

Nešít horkou jehlou

Dříve bylo běžné nechat si ušít kabát, šaty, sukni nebo kalhoty na míru a pak takové oděvy nosit po několik let. Nyní většina šatníků pochází z obchodů s takzvanou rychlou módou, fast fashion je bohužel převládající trend. Krejčovská práce ale zcela nezmizela. Jen se částečně přesunula od výroby nového oblečení k jeho úpravám a opravám.

Zakázková krejčovství a dílny v Kolíně stále působí. Na nedostatek práce si rozhodně nestěžují zaměstnankyně krejčovství Filipová na náměstí Republiky. „Lidé chodí s žádostí o různé úpravy, hodně rozšiřujeme,“ shodují se obě ženy se smíchem. Mnohdy prý téměř úplně přešívají koupené kousky a majitelka obchodu s dílnou také přijímá objednávky oblečení na míru. „Než jela na dovolenou, pracovala do dvou do rána, aby všechno stihla,“ prozrazuje jedna ze švadlen.

V době, kdy se stále více mluví o nadměrném množství textilního odpadu, může právě krejčovství získat nový význam. Nejjednodušší způsob, jak snížit spotřebu oblečení, je nosit déle to, které už máme. A bez lidí, kteří umějí oděv upravit a opravit, to půjde jen těžko.

Horší vyhlídky než běžná krejčovství má ovšem řemeslo kožešnické či kožedělné. Zatím ale má i tento obor v Kolíně své místo. Zakázkovou výrobu i opravy kožených a kožešinových oděvů – od výměny podšívky nebo zipu přes zkracování až po opravy trhlin – nabízí SC Strnad & Červinka. Budoucnost však v tomto případě neohrožuje jen levná konkurence a nedostatek mladých řemeslníků, ale také proměna módy a vztahu společnosti k používání pravých kožešin. Ubývá zákazníků, kteří oceňují dlouhou životnost kvalitního přírodního výrobku a možnost jeho opakovaných oprav, a přibývá těch, kteří pravé kožešiny odmítají z etických důvodů.

Jako nové

Křeslo po babičce, rozklížená jídelní židle nebo sedací souprava s poškozeným potahem. Podobný nábytek končívá u popelnic nebo ve sběrném dvoře. Přitom existuje možnost renovace – starý nábytek může mít kvalitní konstrukci a po opravě sloužit další desítky let.

V Kolíně ji může zajistit Čalounictví Spasova. Laik si pod tímhle řemeslem obvykle představí jen výměnu starého potahu, ale renovace může znamenat i rozebrání nábytku až na konstrukci, opravu výplní a pružin, práci s molitanem, popruhy, dřevem i textilií. Přesné vypnutí a upevnění nové látky je často jen posledním krokem komplexní opravy.

Mysleme na budoucnost

Tradiční řemesla nezanikají jedním okamžikem. Nejprve ubývá zakázek, potom provozoven, následně škol a učňů.

Z profese, kterou znal každý, se pak stane služba, za kterou je třeba dojíždět do jiného města, a nakonec může nastat chvíle, kdy sice doma máme věc, kterou by ještě šlo zachránit, ale v širokém okolí už nebude nikdo, kdo by to uměl.

Stanou se z živých dílen řemeslníků jen expozice v muzeu? Budoucnost tradičních řemesel neurčují jen školy nebo stát. Do značné míry ji určujeme i my jako zákazníci pokaždé, když se rozhodujeme, zda rozbitou věc vyhodíme, nebo si nejdřív zjistíme, jestli by bylo možné ji opravit.

Mizející řemesla nezachrání návrat do minulosti, kdy se všechno vyrábělo ručně, ale nový respekt k opravě, kvalitě a dlouhé životnosti. Hodinář, švec, krejčová nebo čalouník pak nemusí být symbolem mizejícího světa, ale naopak lidmi, jejichž práce začne být znovu potřebná.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Zpravodaj města Kolína. Titulek je redakční.